Výměna stráží

Českou politicko-ekonomickou scénu v nejbližších dnech pravděpodobně opustí jedna z nejvýraznějších a nejvlivnějších osobností posledních let, Josef Tošovský – guvernér České Národní Banky. Osobnost, která stála v čele ČNB celých 10.let, kromě 7.měsíců, kdy Tošovský působil ve funkci předsedy vlády. Za svou kariéru sesbíral po celém světě mnoho ocenění. Jen pro připomenutí, v roce 1993 se stal nejlepším guvernérem centrální banky v celé její historii a v roce 1995 byl dokonce zvolen Evropským bankéřem roku. Otázkou zůstává jestli jeho působení na bankovní scéně, bylo vždy plné lesku a sbírání úspěchů na všech frontách. Poohlédněme se za stěžejními událostmi poslední dekády, na jejichž tvorbě se Josef Tošovský ať už přímo nebo nepřímo podílel.

Ohlédneme-li se za touto dekádou, uvidíme, že v letech 1990 – 1993 se Tošovský výrazněji neprojevuje. Tu a tam ovšem v médiích problesknou zprávy o neshodách mezi ním a tehdejším předsedou vlády Klausem. Obzvláště pak, když se premiér snaží tlačit na centrální banku, aby byla benevolentnější v udělování bankovních licencí. Guvernér tlaku bohužel podléhá a centrální banka uděluje licence bankám jak na běžícím pásu. Tato nedůkladnost se vymstí hned v r. 1994 kdy je pádem Kreditní banky v Plzni odstartována vlna bankrotů v malých bankách. Tuto vlnu bankrotů se nedaří zastavit až do roku 1997. Je zřejmé, že za tyto potíže nenese přímou odpovědnost centrální banka, ale spíše tehdejší vláda, která nevytvořila dostatečnou legislativu pro celý bankovní sektor.

Ovšem události s daleko větším dopadem se začínají dít v 2.polovině 90.let. V roce 1996 ČNB příliš drasticky zvedá povinné minimální rezervy bank z 8,5% na 11,5% a zároveň zvyšuje také své základní úrokové sazby (diskontní míru, 14 denní reposazbu apod.). Tyto opatření mají za následek zejména nedostatek peněz v ekonomice a následný propad HDP. Nejenže se kola ekonomické transformace zastavují, ale ČNB začíná kupit chybu za chybou. V roce 1997 při útocích na korunu přehnaně intervenuje ve snaze udržet poměrně stabilní kurs koruny, tyto operace stojí miliardy devizových rezerv, které jsou takto prakticky vyhozeny z okna. V tomtéž roce ČNB uvaluje nucenou správu na Agrobanku, toho času pátou největší banku v zemi. Centrální banka dosazuje jako nuceného správce Jiřího Klumpara, který na doporučení bankovní rady ČNB, banku v r.1998 rozděluje na 2.části. Zdravá část, již zbavená rizikových úvěrů je prodána za směšnou cenu 500 mil. korun GE Capital Bank. Tímto prodejem jsou nepochybně poškozeni akcionáři, mezi které patří např. i finanční skupina Motoinvest. O dva roky později je Tošovský vystaven přímé hrozbě trestního stíhání v případu Agrobanky. Ovšem vraťme se k roku 1997. Na konci roku odstupuje vláda premiéra Klause, pod tlakem skandálu kolem financování nejsilnější vládní strany ODS. Je rozhodnuto, že bude vytvořena jakási prozatímní poloúřednická vláda, která dovede zemi k dalším volbám. Předsedou vlády je prezidentem jmenován právě Josef Tošovský, který jen velice neochotně nabídku přijímá. Děje se tak k veliké radosti snad všech hradních duchů v čele s prezidentem Havlem. Tato vláda bez mandátu voličů, nakonec plní jenom předem danou překlenovací funkci. Jako velice zajímavý se jeví vývoj v ČNB po odchodu Tošovského do vlády. Na dočasně uvolněné místo guvernéra je dosazen tehdejší viceguvernér Pavel Kysilka. Spolu s mluvčím Martinem Švehlou se Pavel Kysilka snaží upevnit svoji pozici v bance. Skoro by se dalo říct, že se snaží zamezit návratu Tošovského do čela ČNB. Ovšem po volbách v červnu 1998 je Josef Tošovský znovu dosazen na post guvernéra. Rok poté je jmenována nová bankovní rada, tentokrát již bez Pavla Kysilky, který odchází do rakouské Erste Bank. Na podzim 1999 odchází také Martin Švehla. Ale v jeho případě na veřejnost prosakují informace o vyřizování účtů mezi Tošovským a tzv. Kysilkovými lidmi.

Po roce českou politickou scénou otřese skandál kolem Investiční a Poštovní banky. ČNB vyhlašuje nucenou správu nad IPB. Je s podivem, že se na nucené správě IPB podílejí lidé, kteří se podíleli na nucené správě Agrobanky. Tentokrát vláda, ruku v ruce spolu s ČNB rozhoduje o urychleném odprodeji banky. Banka je téměř okamžitě prodána za krajně podezřelých okolností Československé obchodní bance.

současnosti probíhá střet mezi vládou a ČNB ohledně její nezávislosti. Josef Tošovský chce za každou cenu udržet dosavadní velkou nezávislost banky. Je třeba říci, že na rozdíl od celosvětových standardů je nezávislost ČNB obrovská. Např. německá Bundesbank je v ekonomických kruzích považována za vysoce nezávislou a to jsou na ní uplatňována podobná omezení předložená sociálnědemokratickou vládou vůči ČNB.

Na závěr bych chtěl říci, že dodnes není jasné proč chce Tošovský banku opustit. Na začátku června letošního roku vyplulo na povrch, že se uchází o místo viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Ale v posledních dnech svojí kandidaturu stáhl. Zdá se, že chce Tošovský opustit banku, aby oslabil tlaky usilující o nezávislost ČNB. Guvernér si zřejmě myslí, že snahy o omezení nezávislosti ČNB jsou proti bance vedeny animozitami mezi ním a šéfy ODS i ČSSD. Takovéto obvinění se mi zdá poněkud absurdní a tak trochu paranoidní. Je mi jasné, že se po odchodu Josefa Tošovského objeví v médiích oslavné komentáře na jeho dosavadní práci. Tak jsem se alespoň snažil nabídnout opačný pohled a podložit ho některými argumenty.