James Madison se ve svém Federalistovy č. 51 zabývá opatřeními, které je třeba učinit, aby byla zachována dělba moci mezi její jednotlivé složky dle Ústavy Spojených států. Madison v úvodní části vyjadřuje nespokojenost s tehdejšími standardními řešeními, které dělí moc. Jako základ pro oddělení a samostatné vykonávání různých vládních mocí, vidí potřebu ponechat všem složkám vlády vlastní vůli. Sám říká:”Každá složka vlády by měla být ustavena tak, aby její členové měli co nejméně do činění s obsazováním členů složek jiných.” Tvrdí, že když by tato zásada měla být dodržována obzvláště přísně, je třeba, aby veškeré obsazování nejvyšších výkonných,zákonodárných a soudních složek vycházelo z jediného zdroje moci (tím míní občany) a je nutné, aby se tak dělo cestami, které se navzájem neprotnou. Madison si není jist, že je možné tato opatření prosadit i v praxi. Jak však ukáže historie, domníval se správně, že to za určitých kompromisů bude možné. Tyto kompromisy se týkají především oblasti soudnictví. Je jasné, že osoby povolané k výkonu funkce v soudnictví musejí mít zvláštní způsobilost, a proto je třeba rozhodnout o způsobu volby, která by tuto způsobilost nejlépe zajistila.

V další části se Madison zabývá příjmy, které z “mocenských” úřadů plynou. Myslím, že jeho názor plně osvětluje citát z tohoto listu: “Pokud jde o příjmy plynoucích z úřadů, měli by být členové každé mocenské složky co možná nejméně závislí na členech složek ostatních. Kdyby soudci nebo představitel výkonné moci v této věci záviseli na zákonodárné moci, byla by jejich nezávislost ve všech ostatních záležitostech pouze formální.”

Madison tedy dochází k závěru, že prvotní způsob jak dohlížet na vládu je nepochybně její závislost na občanech; zkušenost však lidstvo poučila, že jsou zapotřebí jěště další pojistky.

Za následující problém autor vybírá problém převažující mocenské složky. Touto převažující složkou je míněna samozřejmě složka zákonodárná. Tvrdí, že v republikánské vládě je převaha této mocenské složky nutná. Logicky je potřeba, aby zákonodárná složka měla větší možnost k sebeobraně. Avšak podle Madisona je zapotřebí rozdělit zákonodárný sbor na různé části a stanovit různé způsoby voleb a různé zásady pro jejich činnost, aby tyto části byli propojeny tak málo jak jen to dovolí jejich společná poslání a závislost na voličích. Jako pojistka před neomezenou pravomocí zákonodárců by mohlo být zavedeno veto. Ale Madison dochází k závěru, že by případné zavedení veta přineslo více škody než užitku.

Jako naprosto zlomové se mi jeví dvě úvahy, které jsou uváděny zhruba uprostřed Federalisty č. 51 a o nichž autor prohlásil, že se výborně hodí na federální systém Ameriky.

1.Úvaha: Tuto úvahu bych si dovolil uvést celou, protože by bylo škoda jí nějak rozdělit. “V unitární republice postupují občané veškerou moc jediné vládě; uzurpaci moci zabraňuje rozdělení vlády na rozdílné a samostatné složky. V republice americké, skládající se z více celků, je moc prostoupená občany nejprve rozdělena mezi 2.samostatné vlády a teprve potom jsou podíly moci určené každé z nich, rozděleny mezi jejich samostatné a oddělené složky. Z toho plyne dvojí zajištění práv občanů. Různé vlády se kontrolují navzájem a zároveň se každá z nich kontroluje sama.

2.Úvaha: Tato úvaha se zabývá možnostmi jak střežit společnost před útlakem ze strany vládců a jak chránit společnosti před nespravedlností ze strany jiné části. V tomto článku jsou nastíněny dvě možnosti. 1) Možnost jak tomu zabránit je možná vytvořením nezávislé vůle ve společnosti. Zde jmenovaná vůle musí být nezávislá na většině, to znamená na společnosti samé. 2) Touto možností je podmínka, že společnost musí obsahovat tolik různých skupin občanů, že by se možnost vzniku nespravedlivé většiny stala velmi nepravděpodobnou, ne-li vůbec neuskutečnitelnou.

V samém závěru nám Madison předkládá výhody Amerického federálního systému a zároveň skvěle vystihuje podstatu vlády tímto citátem: “Spravedlnost je cílem vlády.” Myslím, že není co dodat. Dle mého názoru lze jen těžko najít srovnatelnou práci o Americké demokracii. Když vezmeme v úvahu dobu vzniku musíme uznat, že autor téměř neuvěřitelně přesně popisuje problém dělby moci mezi její jednotlivé složky. Pravidla zde vytyčená platí dodnes, samozřejmě až na malé odchylky, ale ty jsou způsobeny spíše vznikem nových faktorů, které ovlivňují právě dělbu moci mezi její jednotlivé složky.